Samari

V pátek 24.října 2008 ve dvě hodiny ráno vyjíždíme ze Zlína směr Vyšná Revúce. Na místě jsme ještě před úsvitem a tak vyrážíme za tmy po žluté značce vzhůru k Čiernému kameni. Cestou se zamlžilo, oledovatělo, rozednilo, zabloudilo, nasvačilo a nakonec prošlo duhovou branou nad mraky, kde nás čekalo modré nebe a ostré slunce. Mraky pod námi připomínaly moře, ze kterého se tyčí různé kopce a vrcholy. Po euforii prožité pohledem na mračna, Čierný kameň a mohutnou Ploskou, vyrážíme po vrstevnici okolo již zmiňované Ploské. Vidíme zajímavě tvarovaný Borišov a vystupujeme na vrchol Ploské. Je čas najít si ubytování a tak vyrážíme k salaším zvaným Sestričky. Jedna je zamčená, ale ve druhé nacházíme možnost ubytování. Odpoledne se vydáváme na průzkum blízkého okolí a večer u kamen v teple odpočíváme.

V sobotu se probouzíme do mlhy, ale po chvilce stoupání jsme opět pod modrým nebem. Na chatě pod Borišovem se posilňujeme čajem a záhy vyrážíme na vrchol Borišov. Po návratu stejnou cestou putujeme po vrstevnici Ploské najít nové útočiště, což se podařilo v méně stylové maringotce. Do noci spočíváme u kamen a prohlížíme noční nebe.

V neděli ráno odcházíme přes Kýšky, Ostriedok směrem na Krížnou. Na konci října ve více než patnácti stech metrech nadmořské výšky se vyhříváme na slunci. Inverze je na horách opravdu zážitek. Při návratu prohlížíme jednu již obsazenou salaš a nakonec nocujeme nedaleko maringotky ve vzdušnější salaši.

V pondělí vyrážíme přes Ploskou kolem Čierného kameňa na Rakytov. Dnes už není to vysněné počasí a užíváme si výhledu jen pár metrů před sebe. Na noc se vracíme zpět pod Čierný Kameň a útulný nocleh nacházíme v salaši zvané Koniarka. Vzhledem k menším rozměrům byla rychle vytopena na příliš velkou teplotu, únavou během pár chvil usínáme.

Poslední den scházíme zpět na autobus do Vyšné Revúce. Dále vede cesta domů nejdříve vlakem a poté osobním autem. Celý vandr byl protknut setkáváním se s různými lidmi, zvířaty, rostlinami, krásami Velké Fatry. Ať už to byl poutník samotář v zapadlé salaši, manželé slavící v zimě a mlze své výročí nebo luční kvítí a výborné houby, vždy to bylo setkání obohacující. Všem „potrhlým poutníkům“ přeji, aby příště jeli také! S otevřenou náručí na Vás čekají neopakovatelné zážitky.

Závěrem bych poděkoval Františku Tomancovi za perfektní spoluvandrování. Ukázal mi za těch pár dní na horách spoustu pěkného a užitečného.

Martin Gavenda,
student Univerzity Tomáše Bati,
účastník letní brigády na Ukrajině

Související článek:

• fotogalerie Potrhlí poutníci zdolali Borišov