Samari

Deník dobrovolníka I.

Připravili jsme pro Vás příběhy našich dobrovolníků, třeba Vás budou motivovat a začnete s námi také pomáhat :)

Jako první pro Vás máme příběh dobrovolnice Evči B. ze Zlína, která se věnuje dobrovolnictví již čtyři roky.

To pomyslné semínko ve mně nejspíš zasela moje maminka,která mě asi v mých sedmnácti vzala na vánoční besídku do Dětského domova na Lazech, nad kterým měl podnik, ve kterém tenkrát pracovala patronát. Tak se tenkrát pomáhání nazývalo. To byla hodně hluboká totalita…A já jsem celou cestu domů probrečela a dlouho, dlouho myslela na ty, co nemají normální rodinu. Studovala jsem střední pedagogickou školu a přála si jeden čas pracovat v domově nebo třeba v kojeneckém ústavu. Ale bylo to jinak, po škole jsem nastoupila do mateřské školy, pak se vdala…a nic. 

Osud mi nahrál až za deset let, kdy mě pracovně zavál do školy ve Fryštáku a dal možnost pomáhat finančně mentálně postiženým na Hrádku. Nejdřív jen tak sama za sebe a pak prostřednictvím občanského sdružení Fryštacký paprsek, jehož jsem byla 5 let ředitelkou. Pořádala jsem kulturní akce, jejichž součástí byly dobrovolné sbírky, diskotéky, sháněla drobné sponzory…Byly to pěkné roky a k srdci mi přirostli všechny ty „jiné“ bytůstky z Hrádku.V jejich přítomnosti jsem měla vždycky dobrou náladu a moje starosti pozbývaly na významu. Pak sdružení zaniklo a já se v té době ocitla na Úřadu práce. Využila jsem možnosti a udělala si rekvalifikační kurz Pracovník v sociálních službách. Povinnou praxi jsem si vybrala u ležících klientů v Domově pro seniory na Burešově a v azylovém domě pro muže. To byly skvělé zkušenosti. Taky jsem už spoustu let chodila blahopřát jubilantům za Magistrát města Zlína (po vzoru mé maminky!). Můj syn Adam se mnou s písničkou Marjánko, Marjánko…nespočítala bych, kolikrát ji zazpíval. A za některými jubilanty jsem potom chodila i jen tak, na kus řeči.

Pak jsem se dočetla o existenci Samari a jeho prostřednictvím jsem se na Hrádek po pěti letech vrátila jako dobrovolnice. Dojíždím se svým kamarádem za dvěma bezva klukama na vozíku, povídáme si o všem možném, vozíme je na krátké procházky, byly jsme v autosalonu, na čaj v cukrárně a dokonce i na pivo…A shledání se všemi starými známými na Hrádku bylo báječné. Trochu vyrostli, ale jinak jakoby čas nic nezměnil.

Vloni Samari hledalo dobrovolníky pro děti v Dětském centru Burešov, tak jsem se přihlásila…a už půl roku chodím za skvělou čtyřletou Karolínkou. Moje děti jsou už dávno dospělé a mně se vlastně částečně splnilo moje dávné přání, být v blízkosti těch, kteří nemají normální rodinu.

Kdysi dávno jsem si na stěnu ve svém domě napsala Goethův citát „ Člověk je bohatý tím, co učinil pro druhé“. Pak jsem ho objevila na jednom z letáčků Samari…

Nechci, aby vyznělo jako klišé to, co teď napíšu: Jsem vážně šťastná, že mi osud poslal do cesty všechny lidičky a příležitosti, které mi umožnily dělat něco pro druhé. Moc mě to obohacuje. A přispívá ke smysluplnosti mého života.

Nedávno jsme se s mými žáčky zamýšleli nad tím, proč jsme rádi na světě. Možná byste byli překvapeni, jaké nádherné důvody třeťáci napsali…třeba to, že můžou pomáhat starým lidem…Jsem přesvědčena, že další semínka jsou zaseta.

Evča

 

Dobrovolnické centrum Samari je spolufinancováno z prostředků Zlínského kraje.

 

Samari, z.s.
Burešov 4886
760 01 Zlín
Mobil: +420 775 702 866
e-mail: samari@samari.cz
www.samari.cz

Samari, z.s. je zapsaný ve spolkovém rejstříku u Krajského soudu v Brně pod spisovou značkou L 12720

IČO: 22671951

Vytištěno z http://www.samari.cz/ | Zhotovení, hosting andrysek.info 2007 | nahoru