Samari

Liberecké malování

Od 20. do 25. října 2010 působila na Liberecku skupina pěti dobrovolníků Samari, aby svým dílem pomohla několika rodinám, které postihla srpnová povodeň. V obcích Bílý Kostel a Dolní Suchá vymalovala přízemní prostory čtyř rodinných domů. Hodnota poskytnuté pomoci, včetně dodaného materiálu, se odhaduje na 60 až 70 tisíc korun. Tato dobrovolnická akce se mohla uskutečnit především díky finančnímu daru uherskohradišťské firmy Green Ways. Součástí pomoci bylo rovněž předání zánovní kuchyňské linky a myčky na nádobí, kterou jedné z postižených rodin věnovala MUDr A.V. ze Zlína. Zmíněné materiální dary dopravilo na místo určení občanské sdružení Pomoc bez hranic, zastoupené jeho předsedou, Janem Lauterbachem. Ubytování brigádníků a koordinaci akce poskytla liberecká organizace Centrum Generace, která se Samari dlouhodobě spolupracuje. Tomuto sdružení byla také věnována finanční částka ve výši 7.905 Kč na nákup sanačních barev pro nejpostiženější rodiny.

Středa

Někdy kolem druhé ranní vyráží ze Zlína a se třemi brigádníky pětimístný kombík renault, aby si to přes Dolní Lhotu, kde přibírá předsedkyni Petru a Valmez, kde přistupuje malíř Jakub, namířil do severočeského krajského města Liberce. Po čtyřech stech kilometrech a obvyklém bloudění v Hradci Králové zastavuje na přistávací ploše spřáteleného Centra Generace. Dobrovolníkům otevírá sám „ Petr Veliký“, nejvyšší to náčelník zmíněného sdružení a bezprostředně zajišťuje nezbytné nasměrování. K nemalému překvapení je mezi povodňovými koordinátory také dobrovolnický nestor a nenapravitelný dobrodruh, Pavel Matějka z Ostravy, který se tu má navíc v sobotu oženit. Dnes dostal na starost zajištění potřebného malířského náčiní pro Samari z humanitárního skladu v nedaleké Chrastavě.

Pod vedením akční trojice místních „teréňáků“ potom samariťácká pětka pádí do obce Bílý Kostel, kde se neprodleně vrhá na přízemí rodinného domku paní Sopůškové. Za přihlížení „maxipsa Fíka“ a spolupráce místního zednického mistra se nedávno zatopené místnosti mění k nepoznání. Dokonale šokovaná majitelka domu nemůže uvěřit, že provedené malby budou tentokrát opravdu grátis a opakovaně se snaží brigádníkům vnutit alespoň tisícikorunu. Po několika marných pokusech to vzdává a s důvěrou ve šťastný konec jen spokojeně a tiše přihlíží.

Večerní návštěvu nákupního centra Globus střídá vlastnoručně ukuchtěná večeře a poté už celonoční horizontální poloha na karimatce, obojí v již zmíněném Centru Generace.

Čtvrtek

Martin s Jakubem se zaměřují na přetření šedofialové ložnice, oranžového obýváku, žluté kuchyně a bílých chodeb u stále ještě překvapené paní Sopůškové, zbytek světa brousí, penetruje a později také na bílo maluje čerstvě opravené stěny u rodiny Zátkových. K večeru se ještě v prostorném obývacím pokoji s kachlovými kamny stihne udělat dekorativní plastický nátěr. Na rozdíl od nedaleko bydlící paní Sopůšové neměli doma jenom metr proudící kalné vody, ale nejméně o padesát čísel víc. Prakticky veškeré vnitřní zařízení vzalo za své. Venku to odnesl zahradní domek , okrasné keře i ovocné stromy. Malou Aničku i s její maminkou musel zachraňovat vrtulník. Jak se později Zátkovi z novin dověděli, jednalo se o vůbec nejriskantnější záchrannou operaci na Liberecku.

Pátek

V poslední pracovní den týdne se Samari tým opět dělí na dvě úderné skupiny. Osvědčená dvojka Jakub s Martinem operují u seniorského páru manželů Šrámkových, zbylá trojka pak míří o ves dál, do Dolní Suché. Jakkoli to z názvu nevyplývá, i tady bylo mokro víc než je zdrávo.

Nedávno opravený domek Šrámkových dělí od koryta Nisy sotva pár metrů. Takže to v onom nešťastném srpnu schytal se vší parádou. Přízemní místnosti byly zatopeny až po samý strop. Majitelé stačili naštěstí ještě skočit do auta a zatraceně rychle stoupající hladině ujet do bezpečí. Celou dobu pak bydleli u známých v deset kilometrů vzdáleném Liberci. „Škoda, že nemáme víc dětí, mohlo to být teď pro nás snadnější“, posteskne si paní Šrámková a dodává: „ Přišli jsme skoro o všechno, připadáme si jako bezdomovci.“ Její manžel, bývalý voják, zahání chmury prací, vyprávěním a občas i svérázným černým humorem.

Během pátku se vidina jejich návratu domů přibližuje o další krůček. Díky Martinovi s Jakubem je většina přízemních interiérů opatřena kvalitním protiplísňovým nátěrem Mykostop. Šrámkovi nešetří uznáním a paní potom s vděčnosti odváží zachráněným autem Jakuba na liberecké nádraží. Ten má zítra nějaké kulturní povinnosti, takže mu nezbývá než odjet na „dálný“ východ.

Petra s Dominikem a náčelníkem brigády mezitím malují spodní patro rodinného domu Dragounových ve zmíněné Suché. Přestože je odtud řeka vzdálená nejméně padesát metrů, hnal se tu proud o výšce přesahující metr a půl. Dům přes cestu byl dokonce živlem natolik poničený, že statik nařídil demolici. Takřka celý průběh povodně Dragounovi pomocí mobilu a fotoaparátu zdokumentovali. Není to zrovna veselá podívaná.

Navzdory tomu, že i v této rodině jdou škody do statisíců, se nezdá, že by byli přespříliš zoufalí. Zvláště bodrý pan domu většinu vzpomínek na řádění velké vody převádí do žertovné polohy. Možná to bude tím, že na zvládnutí stresu je jich v domě víc. Babička, manželé a pět dětí. Proslýchá se, že jim na výchovu ještě dvě přibudou…

Samariťácký výsadek má ještě jeden úkol. Najít potřebného zájemce o zánovní kuchyňskou linku a myčku nádobí. Darovala ji jedna nejmenovaná paní zubařka ze Zlína. Ptáme se jako první u Dragounových. „Samozřejmě, bereme, nejstarší dcera Lenka se učí cukrářkou a z její místnosti, kuchyně v přízemí, jsme museli všechno vyhodit“. Během příštích tří hodin už je ve vymalovaném pokoji skoro nová linka z východní Moravy. Dovezl ji , kdo jiný, než dobročinností posedlý nezmar, Honza Lauterbach z Rajhradic! Samozřejmě i s funkční myčkou, ke které ještě přibral dva pytle plyšáků a jedno kompletní plastové okno.

Sobota

Jediný den volna tráví každý po svém. Dominik pádí směrem k Matičce Stověžaté, Petra s Martinem do Žitné ulice a dál na Ještěd, náčelník do červeného kostela na zeleném vršku.

Před druhou odpolední se u Centra začínají houfovat účastníci Pavlovy svatby. Tentokrát na ně nečekají nazdobená auta, ale opentlené bicykly. Ženich v obleku a se zapřaženým vozíkem se dvěma batolaty vyráží do ulic jako první. Za ním peloton asi dvaceti cyklistů, nevěstu nevyjímaje. Prosluněným podzimním lesem účastníci dojedou až k nádherné vyhlídce, na níž stojí impozantní kostelík „U obrázku“. Právě v jeho útrobách si novomanželé říkají své „ano“. Nevěsta zpočátku trochu nezřetelně, takže ji oddávající pastor vyzve, ať to zopakuje. Áááánóóó!, zakřičí na celé kolo manželka Zdeňka ke spokojenosti pastora, chotě Pavla i nadšeného publika. Blahopřání davů, kolečko kolem kostela na dvojkole a jde se slavit. Kde jinde, než k nedaleko plápolající vatře. Přepestré svatební menu se podává na prostřeném papundeklu, bramborový guláš do misek v rohu u kostela a přípitek obstarává chladná voda čerstvě načepovaná ze studánky.

Neděle

První zastávkou je osamělý domek Zátkových. V Bílém Kostele je práce jako na kostele a tak se všichni snaží  pokračovat v bílokosteleckém bílení. Pan Zátka přitom servíruje spoustu dalších zajímavostí. Ve žluté budově u paní Sopůškové je potom třeba opatřit chodbu zeleným soklem a o pět kilometrů dál, u Dragounových, namíchat oranžovou na převeliký obývák. Kuchyňský kout a chodba míří zase do svěží hráškové. Petra s Dominikem otevírají plechovku bílé syntetiky a v omamném odéru zkrášlují vnitřní strany okenních rámů. Dva nádherné dorty, které kvůli dobrovolníkům stvořila talentovaná Lenka, není šance sníst. Především díky nenapravitelným veganům, Martinovi s Dominikem. Jedno z uměleckých děl proto putuje do samého centra krajské metropole, do Centra Generace.

Pondělí

Ráno opět na skok k Zátkovým a na miniskok k sousedce, paní Sopůškové. Mimo jiné proto, aby bylo učiněno zadost nezbytným úředním formalitám. Neúředně vypadající bílé„áčtverky“se postupně zaplňují potřebnými údaji, oboustrannými podpisy a krátkými vyjádřeními „klientů“. Kupodivu jsou všechna více než lichotivá. V Dolní Suché už vyschly včera zamalované stěny a jak se zdá, oranžovo-zelená kombinace se většině líbí. U Dragounových ještě zbývá dodělat okna v obýváku a nahnědo natřít veškeré zárubně. V podvečer je hotovo, nastává převeliké loučení a přesun k poslední štaci u Zátkových. Řemeslně nadanému panu domu se tu prezentuje praktická ukázka aplikace plastického nátěru. Sympatičtí manželé pak zbylou čtveřici vyprovází před dům a za houstnoucího šera se loučí slovy: „Moc jste nám pomohli. Především psychicky. Nejen tím, co jste u nás udělali, ale především tím, že jste tu prostě byli. Pokaždé jsme se na vás opravdu těšili.“ Liberecké malování končí tou nejkrásnější tečkou. Dojemné vyznání v duši rezonuje ještě dlouho do noci. Samari tým se totiž vrací domů. V nejvýchodnějším kraji republiky je hodinu po dvanácté. „Byla to parádní relaxace“, podotýká při loučení Dominik a všichni s ním stoprocentně souhlasí

Fotogalerie

  • Liberecké malování

  • Samari, z.s.
    Burešov 4886
    760 01 Zlín
    Mobil: +420 775 702 866
    e-mail: samari@samari.cz
    www.samari.cz

    Samari, z.s. je zapsaný ve spolkovém rejstříku u Krajského soudu v Brně pod spisovou značkou L 12720

    IČO: 22671951

    Vytištěno z http://www.samari.cz/ | Zhotovení, hosting andrysek.info 2007 | nahoru