Samari

O Bangladéši

Bangladéš

Oficiální název: Bangladéšská lidová republika
Hlavní město: Dháka (asi 12,55 mil. obyvatel)
Rozloha: 144 000 km2
Počet obyvatel: asi 150,5 mil. (červenec 2007)
Jazyk: bangla, angličtina
Měna: 1 bangladéšská taka (BDT)
Gramotnost: 43,1 %
Náboženství: 83 % muslimové, 16 % hinduisté
Časové pásmo: + 6 hodin

Bangladéš, země ve které vás na první pohled upoutají malí, okatí a stále se usmívající lidé. Jejich srdnatost, bezelstnost a zvídavost jsou nepředstavitelné. Tato země není vyhlášeným turistickým cílem a proto jsou mezi místními obyvateli cizinci velmi oblíbenou atrakcí. Před jejich zraky neuniknete nikde. Fronty „na vás“ se budou tvořit nejen na venkově, ale i ve městech. Místní obyvatelé se s vámi ochotně dají do řeči i když si vůbec nerozumíte. Taktéž se velmi rádi fotografují a překážkou není ani když svoji fotku uvidí jen na okamžik na displeji vašeho aparátu. Dělníci na polích odloží své nástroje, aby vás mohli doprovázet na vaší pouti, ženy na vesnicích budou bělošky „dloubat“ do zad a tahat za vlasy v přesvědčení, že se jedná pouze o přelud, v hostincích si k vám bez řečí přisednou, aby si prohlédli, jestli i běloši jí pusou a mohli o tom pak další měsíc vyprávět celé vesnici.

V této zemi je velmi úrodná půda, ale i přesto 50 % lidí žije v podvýživě kvůli ohromnému přelidnění, každoročním záplavám a silným monzunům. Časté záplavy mají především dva hlavní důvody. Prvním je velké množství řek, především se jedná o řeky Džamunu (v Indii Brahmaputra) a Padmu (v Indii Ganga). Druhým je placatost Bangladéše. Jestliže se hladina v Bengálském zálivu zvedne jen o pouhých 10 metrů, hrozí 90 % země záplavy. Na druhou stranu právě na záplavách je většina bengálského obyvatelstva závislá. Přinášejí totiž zemi, živící se převážně zemědělstvím, úrodnou půdu a tedy i život. Jediným místem v Bangladéši, kde je krajina zvlněná horami, je jihovýchodní oblast Chittagongu.
Jak již bylo řečeno, v Bangladéši je velké množství vodních toků. Voda je součástí života tamějších lidí. Ve várce na vodě lidé obchodují, děti prostřednictvím různých loděk cestují do školy, k příbuzným, lodě převážejí obrovské množství materiálu atd. Bangladéšské řeky brázdí neuvěřitelné množství různých typů plavidel. Od obrovských trajektů kotvících v Cox Bazaru, přes historické (ale velmi zachovalé) i 60 let staré trajekty pro přepravu lidí i aut až k malým dřevěným várkám. Lodě se střídají podle různých typů vodních toků. Jedny řeky jsou široké, že člověk nedohlédne na druhou stranu a přeplout je i v období dlouhotrvajícího sucha trvá přinejmenším hodinu. Jiné řeky jsou uzoučké, klikaté a plné romantických zákoutí, ze kterých na vás mávají stále usměvaví Bengálci.

Bangladéš má jednu zvláštnost – nenajdete tam žádné kamení. Voda ho všechno odplaví. Bez kamení není možné postavit dům, silnici ani jiná zařízení. Bengálci tuto situaci vyřešili po svém. Z tamní kvalitní hlíny vypalují cihly, které poté rozbíjejí a používají ke stavbě. Proto téměř na každém kroku narazíte na velký cihelní komín, který je do všech stran obestavěn cihlami.

Největším zdrojem obživy místních obyvatel je rýže, čaj a kukuřice. Mezi jediný vývozní artikl patří juta – nejlevnější přírodní surovina na výrobu textilií.

I přes velkou chudobu je tato krajina protkána barvami. Ať už se jedná o oblečení místních žen, směsici koření na rozsáhlých trzích nebo pestrými barvami hrající dopravní prostředky všeho druhu.
Jedním z nejpopulárnějších sportů v Bangladéši je kriket. Mezi velmi oblíbené sporty patří také fotbal, tenis a badminton.

Krátký pohled do historie

Hranice Bangladéše byly vytvořeny rozdělením Indie (1947) na muslimský Pákistán a převážně hinduistickou Indii. Bengálsko bylo v tomto sporu rozděleno na dva celky. Západní část připadla Indii a stala se indickým svazovým státem Západní Bengálsko. Východní část se stala provincií Pákistánu – od roku 1956 byla nazývána Východní Pákistán. Toto rozdělení nebylo přirozené. Bengálci z východního Pákistánu byli zcela odlišní než obyvatelé západního Pákistánu. Ač tito lidé byli součástí jednoho státu, hovořili odlišnými jazyky, měli jiné zvyky a kulturu. Ačkoli měli Bengálci z Východního Pákistánu intelektuální vedení a větší populaci, moc spočinula v rukou Západního Pákistánu. Začala se objevovat diskriminace Bengálců, byli považováni za podřadné osoby. Od doby vzniku Pákistánu je historie Bengálska poseta drsným, až brutálním zacházením ze strany armády a policie. Pákistán chtěl změnit většinu bengálských zvyků a nahradit jejich kulturu svou. Po dívkách bylo vyžadováno, aby nenosily tečku (červený bod) na čele. Mnoho bengálských slov bylo nahrazováno urdskými slovy a později byla bengálština jako úřední jazyk úplně zakázána. Bengálci si to však nechtěli nechat líbit. Studenti se začínali bouřit, jejich demonstrace ale byly rozehnány střelbou. V roce 1958 vstupuje do politiky šejk Mudžobur Rahman. Tento muž začal svou kariéru vyděračstvím a zločinem. Ale brzy se stal velkým politickým vůdcem a to také díky svým velmi dobrým řečnickým schopnostem. Byl to socialista, který dlouho před všemi ostatními volal po oddělení Bangladéše od Pákistánu. Lidé v něm viděli naději na změnu. V roce 1971 proběhl v Bengálsku nejhorší holocaust v jeho historii. V pokusu z genocidy zahynuly během devíti měsíců tři milióny lidí a 250 000 jich bylo pákistánskou armádou uneseno. Nebyli ušetřeni ani staří lidé a děti. Kolem 20 miliónů obyvatel se stalo uprchlíky, polovina z nich uprchla do Západního Bengálska, což byl pro toto území obrovský problém. Proto Indie poskytla povstalcům vojenskou pomoc. V prosinci 1971 získal Bangladéš po těžkých bojích svou nezávislost. A udržuje si ji až dodnes.

Zpracovala Bc. Petra Nováková
Čerpáno z www.chinatours.cz a www.cs.wikipedia.org.

Samari, z.s.
Burešov 4886
760 01 Zlín
Mobil: +420 775 702 866
e-mail: samari@samari.cz
www.samari.cz

Samari, z.s. je zapsaný ve spolkovém rejstříku u Krajského soudu v Brně pod spisovou značkou L 12720

IČO: 22671951

Vytištěno z http://www.samari.cz/ | Zhotovení, hosting andrysek.info 2007 | nahoru