Samari

Snímky zachycující krajinu rýžových polí, vodních kanálů, městských chudinských čtvrtí a především škol plných snědých okatých dětí vybral a upravil fotograf ČTK a dobrovolný spolupracovník Samari, Zdeněk Němec. Asistoval mu další z dobrovolníků, student UTB, Dominik Bachůrek. O finální tvář projektu se postaral jeden ze zakladatelů sdružení, výtvarník Milan Javora. Vlastní přesun a instalaci výstavy zajišťovali především koordinátorka dobrovolníků Johana Ajglová, František Tomanec a Emil Elexa.

Putovní výstava fotografií s názvem Naděje pro Bangladéš začala svoji půlroční pouť koncem minulého roku v prostorách expozice zlínského mrakodrapu, aby se po čtrnácti dnech přesunula do nedalekých Otrokovic. Tady se představila zaměstnancům firmy Barum Continental, poté návštěvníkům Městského úřadu a Otrokovické besedy. Návrat do Zlína znamenal další dvoutýdenní zastavení v prostorách Gymnázia na Lesní čtvrti, kde Alena Rusová, šestinásobná účastnice výprav do zmíněné asijské země, besedovala se studenty o smyslu humanitární pomoci v těchto končinách. Na osmdesát fotografií, přibližujících život lidí v jedné z nejchudších zemí světa mohli později zhlédnout rovněž středoškoláci Obchodní akademie a Gymnázia na náměstí TGM, stejně jako návštěvníci budovy Centroprojektu či blízkého Městského divadla. Výstava se pak stěhovala na Univerzitu Tomáše Bati, odtud do nákupního komplexu Terno a své putování ukončila třítýdenním červnovým pobytem ve vstupním prostoru budovy České správy sociálního zabezpečení.

Se samotnou výstavou rovněž cestovala kronika, do níž mohli účastníci zaznamenat své dojmy, náměty a názory. Tady jsou některé z nich:

Působivé a výstižné fotografie. Snad vyburcují k vědomí, že je nutno pomáhat těm, kteří to potřebují a uvědomění si vlastního blahobytu. K.

A nám se tak nechce chodit do školy – co by za to tyto děti daly – aby měly perspektivu do budoucna. Chudoba je hrozná věc. Myslím, že všichni, kteří této i podobným zemím pomáhají, si zaslouží obdiv a obrovský dík, protože právě tito lidé jsou důkazem, že lhostejnost není pro obyvatele „vyspělého světa“ samozřejmostí. K.

Nelze než poděkovat. Krásné fotografie zprostředkují poznání vzdálené země, přírody i těžkého života místních lidí. Mnozí obyvatelé západního světa si takové životní podmínky nedokážou představit. A pokud se díky této výstavě najde byť jen pár nových „samaritánů“ - díky za to. P.

Velmi mě Vaše výstava oslovila. Fotografie jsou moc nádherné, avšak při pohledu na ně ve mně bloumá zvláštní pocit. Asi je to nevědomost té těžké situace, co tito lidé dennodenně prožívají. Já osobně si to nedokáži přestavit a proto zasluhuje tato výstava velkého obdivu a hlavně poděkování autorům. R.