Samari

Zatímco ve městě Novyj Rozdil s přibližně 30 tisíci obyvateli dává opuštěný mamutí kombinát na zpracování síry ("druhý Černobyl") tušit absenci pracovních příležitostí doprovázenou, žel, také vysokou kriminalitou, sanatorium Barvinok vzkvétá. Postupně se přebudovává z bývalého pionýrského tábora. Momentálně je funkční pouze první pavilon. Církev adventistů sedmého dne, majitel a provozovatel sanatoria, zde za našich necelých 3500 korun nabízí širové, především ukrajinské veřejnosti 10denní rekondiční pobyty. Součástí pobytů je zdravá strava, cvičení, masáže, kursy vaření, propagace zdravého životního stylu, fyzické a duchovní aktivity a konzultace s odborným lékařem.

Hlavním smyslem prázdninové akce dobrovolníků Samari bylo pomoci obyvatelům ekonomicky znevýhodněné země. Cílovou skupinu tvořili klienti sanatoria. Pro mladé účastníky jistě nebylo bez významu také poznávání jiné kultury, odlišných životních podmínek, navazování nových přátelství a v neposlední řadě také propagace České republiky, potažmo Zlína.

„Někteří dobrovolníci se na Ukrajinu pravidelně vrací, třeba Dominik, Vendy, Kuba... Nováček Aleš chtěl na začátku brigády „dezertovat,“ ale později žádal šéfa o prodloužení své dovolené a už teď se hlásí na příští brigádu,“ prozrazuje s úsměvem Petra Nováková, předsedkyně Samari, která byla na Ukrajině již počtvrté.

„Také já jsem na Ukrajinu vyrazil již počtvrté. Když se zamyslím nad minulými ročníky, moc rozdílu v nich nevidím. I když jsme byli na jiném místě a s jinými lidmi, opět na mne dýchla ta Ukrajina, jak ji znám. Stejné zmatky, které vytvářejí jedinečnou atmosféru a kouzlo pobytu - člověk zde zkrátka musí improvizovat. Opětovně pohostinní lidé a krásná příroda. Tentokrát jsme si nemuseli sami vařit, měli jsme ukrajinské kuchařky, které vytvářely neskutečně chutné kombinace jídel. Vzhledem k řádu sanatoria byla strava výhradně vegetariánská, až veganská. S lidmi, se kterými jsem se tam potkal, bylo těžké loučení. A proč jsem jel na Ukrajinu? Abych lépe poznal sám sebe a vážil si toho, co máme u nás doma,“ shrnul své dojmy Dominik. 

„Patrně bych musel takřka doslovně citovat Dominika. Přestože jsem na rozdíl od něj byl na Ukrajině asi po patnácté. Za tu dobu se díky sponzorům, řidičům kamionů a především nejméně stovce dobrovolníků dostalo potřebným této země pomoci, jejíž hodnota výrazně překročila milion českých korun. Nejcennější devízou je ale zbohacení, které se penězi vyjádřit nedá. Pocit, že jsem byl alespoň na pár dní součástí skvělé party lidí se srdcem na dlani je k nezaplacení,“ uzavřel vedoucí brigády František Tomanec.

Fotogalerie