Samari

Po celodenním letu se zastávkou v tureckém Istanbulu a pákistánském Karáčí jsme se opět ocitli na území jedné z nejchudších zemí světa, Bangladéše. Kupodivu nás nevítala stará známá sladkokyselá vůně se špetkou kari, která vzniká smícháním potu a odpadků. Málem jsem "naši" Dháku vůbec nepoznali. Ulice bez odpadků a žebráků, všude krásná fialová vánoční světla, okolo cest vysázené kvetoucí rostliny a rozmístěné dekorace zvířat a květin v nadživotní velikosti. Že by se Dháka za ten jeden rok co jsme tu nebyli tak změnila? A pak jsme to pochopili. V Bangladéši probíhá v současné době Mistroství světa v kriketu. Tak proto ta změna.

Po odbočení z hlavní trasy se ale všechno vrátilo do normálu. Na ulicích pospávali mrzáci, vyrojili se žebráci a celé okolí bylo vyzdobeno odpadky. I ta stará známá vůně se objevila.

Druhý den ráno jsme vyrazili na cestu na západ Bangladéše do internátní školy SAMS. Zde nás čekalo uvítání plné rytmů místních kmenů.

V duchu tanečních rytmů a za zpěvů písně Šagotom (bengálsky vítejte) se odehrával celý začátek prvního týdne. Místní kmeny tímto způsobem vítají hosty. Nesmí samozřejmě chybět ani zlatá či stříbrná srdíčka a květinové věnce okolo krku.

První škola, kterou jsme navštívili, se jmenovala Kakduar. Zde se můj kolega Petr, budoucí otec čtyr synů, setkal se svou jedinou dceruškou Shikou. Mimochodem, Shika znamená v bengálštině vzdělání. Největší kamarádka Shiky se jmenuje Akhi a je velmi chytrá. Proto od ní také Shika často opisuje - jak vidíte děti na celém světe jsou stejné.

Náš program na školách byl víceméně stejný. Přítomným žákům jsme vyřídili pozdravy z České republiky a řekli jim pár příběhů o vás, sponzorech, kteří jim pomáháte. Děti doslova visely na každém našem slově. Potom jsme jim rozdali dárečky - omalovánky, pastelky, 2 tužky, gumu s ořezávátkem a rozdělili je na dvě skupinky. Kluci skládali s Petrem z lega autíčka a holky se zase učily hrát pexeso. Děti jsou stějně zvědavé na celém světě a proto se holky chodily dívat, co to tam ti kluci dělají a naopak kluci okukovali, co to tam mají holky za zajímavou hru. Když to některé děti přestalo bavit, tak si začaly vymalovávat. Téměř všichni vymalovávali mango. Jeho sezóna se už blíží a děti se ho nemohou dočkat.My jsme mezitím od školáků sbírali pozdravy pro jejich sponzory. Před odjezdem jsme dětem ještě rozdali jablka. Ta jsou v Bangladéši velmi drahá (dováží se totiž z Indie) a proto se k nim jen tak snadno nedostanou.

Související články

Bengálský deník: Doprava a jídlo

Fotogalerie

Bangladéš 2011

O tom jak vnímal návstěvu Bangladéše kolega Petr se můžete dočíst zde:

Čerstvé zážitky z Bangladéše