Samari

Deník dobrovolníka II.

Připravili jsme pro Vás příběhy našich dobrovolníků, třeba Vás budou motivovat a začnete s námi také pomáhat :)

Dnes jsme pro Vás přichystali příběh dobrovolnice Andrei H. ze Zlína, která se navštěvuje seniory ve Hvězdě, o.s. ve Zlíně.

Přihlásila jsem se do Samari jako dobrovolník na konci roku 2009. V té době jsem byla delší dobu nezaměstnaná. Práci jsem si hledala v sociální oblasti, neboť jsem vystudovala sociální pedagogiku a kolem 15roku se u mě probudila touha někomu pomáhat. Práci se mi najít nedařilo. Měla jsem pocit, že jsem k ničemu. Rozhodla jsem se proto stát se dobrovolníkem a získat tak aspoň malý pocit užitečnosti.
Mohla jsem si vybrat práci s dětmi nebo mladistvými, jistě bych k nim měla vzhledem k mému věku blízko, ale rozhodla jsem se stát se dobrovolníkem u klientů v domovech pro seniory. Dodnes nevím konkrétní důvod mého rozhodnutí,  protože mým snem bylo pracovat s dětmi, ale něco mí říkalo, že to musím zkusit. Několik let jsem žila v domácnosti s babičkou, takže jsem věděla jak lidé v důchodovém věku komunikují, jak jsou moudří a plní životních zkušeností, ale také někdy náladoví.
Díky nevhodnému počasí se mi ze Samari ozvali až na jaře, neboť pán kterému jsem se měla věnovat je upoután na vozík. Jak to tak bývá,zrovna jsem nastoupila do zaměstnání a jelikož jsem pracovala 11h směny, rozhodovala jsem se, zda se dobrovolnictví mám vůbec zúčastnit. Nakonec jsem si ale řekla, že do toho půjdu, i když jsem věděla,že času moc nebude. Bylo mi nabídnuto připojit se k jedné paní - dobrovolnici, která jezdila ven s dvěma pány na vozíku z domova pro seniory Hvězda ve Zlíně. Párkrát jsme takto vyjeli společně, každá jsmě měly na starost jednoho pána. Jelikož jsme byly obě pracovně vytížené stávalo se, že jsme čím dál častěji začaly jezdit každá zvlášť. Jednoho dne došlo k nemilé situaci a paní dobrovolnice se rozhodla si pány vyměnit. Přišlo mi to dosti netaktní a nefér neboť jsem na "svého" pána už byla zvyklá, ale k výměně došlo. Nakonec jsem ale za to ráda, neboť pan Karel za kterým dodnes jezdím je milý, usměvavý, inteligentní člověk, se kterým je neskutečná sranda. Musím říct, že jsem se obávala toho, že bude mít své nálady, ale opak je pravdou. Tento pan Karel mi dobíjí energii a kolikrát je tady spíše on pro mě, protože se mu můžu s čímkoliv svěřit.
Navštěvujeme naše oblíbené kavárny, jezdíme nakupovat. Vždy, když je na náměstí nějaké akce, nenecháme si ji ujít. Byli jsme se i podívat na zámku po výstavách, navštívit jeho známé a příbuzné. Když je venku velký mráz a chodníky nesjízdné, posedíme u něj v bytě a zahrajeme si karty nebo si jen tak povídáme. Moc ráda poslouchám příběhy z jeho mládí a životní názory a jen žasnu kolik elánu v sobě ve svých 86 letech má.
V současné době pracuji v domě na půl cesty, kde se věnuji mladým lidem od 18 do 26 let. Práce je to velmi různorodá a někdy i dosti psychicky náročná. Proto jsem ráda, že i dnes chodím za panem Karlem, který mě svým hůmorem přivede na jiné myšlenky.

Andrea, 29 let, Zlín

Dobrovolnické centrum Samari je spolufinancováno z prostředků Zlínského kraje.

 

Související články

  • Deník dobrovolníka I.

  • Samari, z.s.
    Burešov 4886
    760 01 Zlín
    Mobil: +420 775 702 866
    e-mail: samari@samari.cz
    www.samari.cz

    Samari, z.s. je zapsaný ve spolkovém rejstříku u Krajského soudu v Brně pod spisovou značkou L 12720

    IČO: 22671951

    Vytištěno z http://www.samari.cz/ | Zhotovení, hosting andrysek.info 2007 | nahoru