Samari

Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem, kteří to potřebují, ocení a jsou za pomoc vděční. O dobrovolnické činnosti jsem se dověděla od kamarádky - dobrovolnice. Podala mi první informace o tom, co dělá, jak a kde. Cítila jsem, že dobrovolnictví je přesně to, bych chtěla dělat. Začala jsem se zajímat o  Dobrovolnické centrum Samari. Vybrala jsem si práci s handicapovanými lidmi. 

Nejtěžší bylo zvyknout si na ně. Nikdy jsem s nimi nepracovala, neměla jsem žádné zkušenosti. Přemýšlela jsem, jak jim život trochu ulehčit, zpříjemnit... a myslím si, že se mi to podařilo.

Začala jsem je brát jako normální lidi s tím rozdílem, že potřebují více pomoci, než my zdraví. Pochopila jsem, že jim dávám sama sebe už jen tím, když jsem jim nablízku, popovídám si s nimi, zazpívám, proberu jejich problémy… Jsou nesmírně vděční za každé pohlazení. Mám je moc ráda.

Jako dobrovolník pracuji téměř tři roky a chci pracovat, jak nejdéle to půjde. Dnes už je to součást mého života. Naplňuje mne vědomí, že dělám něco prospěšného, čemu věřím a co mi dává pocit užitečnosti. Občas mě rád doprovází i můj syn.

Dobrovolnická činnost mě obohacuje víc, než cokoli jiného. Obzvlášť handicapovaní lidé mne potřebují a já je také. Je to zvláštní, ale oni mně dávají jiný pohled na svět. Člověk si najednou uvědomí, jak jsou jeho problémy malicherné.

V Samari jsem navíc poznala mnoho báječných lidí. Bez nich by asi jakákoliv dobrovolnická práce nešla dělat dlouhodobě.

Vaše Dara

 

Dobrovolnické centrum Samari je spolufinancováno z prostředků Zlínského kraje.

Související články

Deník dobrovolníka I.

Deník dobrovolníka II.

Deník dobrovolníka III.