Samari

S dobrovolničením jsem začal ve chvíli, kdy jsem si uvědomil několik věcí. Že jsem mladý a zdravý a dokud takový jsem, můžu alespoň kousek tohoto daru dát těm, kteří jsou staří a nemocní. Kdy jindy, než teď. Potom již může být pozdě. Dalším podstatným důvodem je má víra v Boha a jeho hodnoty lásky, neboť stejně jako tělo bez duše je mrtvé, tak i láska bez skutků je mrtvá. Její pramen je v činech. Dalším důvodem byla touha po něčem novém, nové zkušenosti, která člověku otevře další pohled na svět z jiného úhlu.

Měl jsem na výběr „pomáhat“ dětem nebo seniorům. Vybral jsem si obě tyto skupiny. Začal jsem občas docházet do Dětského centra ve Zlíně na Burešově, které funguje jako dětský domov a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tyto děti jsou po materiální stránce zabezpečené dobře, ale často jim chybí láska rodičů. Do dětského centra chodí většinou ženy nebo dívky, kterým děti říkají tety, kdy každá teta již má jedno určité dítě, za kterým chodí. A společně pak často vyráží mimo dětské centrum. Já si taky beru jednoho „pidičlovíčka“, ale jelikož jsem jeden z mála mužů, nemám „přiděleno“ jedno konkrétní dítě, ale většinou dostanu vždy někoho jiného, aby si děti užily i mužskou společnost. Takže jsme byli třeba na cyklostezce, na kolotočích, ve městě nebo si jen tak hráli. Každé dítě je jiné a jinak zlobivé, ale všechny člověka při příchodu většinou hned obejmou.

Jelikož pocházím z Lukova, chodím navštěvovat v místním Domově důchodců dvě babičky. Za tu dobu jsme se docela spřátelili. Jedna z nich se již nemůže vůbec postavit na nohy, takže si moc váží toho, že občas za hezkého počasí vyjedeme na vozíčku k lesu nebo do hospůdky. Moc dobře se s nimi povídá. Moc rád poslouchám jejich dobré i zlé životní zkušenosti. Jsou velice otevřené. A taky probíráme i moje problémy. Třeba holky… Takže je to vzájemné obohacování se.

Člověk nemůže pomoct všem. To taky není poslání dobrovolníka. Zakončil bych to úryvkem básně od Jaroslava Seiferta: „K tisícím veršů na světě přidal jsem jen pár slok. Nebyly o nic moudřejší než píseň cvrčků. To vím. Odpusťte mi. Už končím.“

Dobrovolnické centrum Samari je spolufinancováno z prostředků Zlínského kraje.

Související články

Deník dobrovolníka I.

Deník dobrovolníka II.

Deník dobrovolníka III.

Deník dobrovolníka IV.

Deník dobrovolníka V.